Historie
Tato metoda je známá více než pět a půl tisíce let. Prvopočátky jsou zaznamenány již ve staré Mezopotámii, u starých indiánů, posléze pak v Číně a dalších zemích.
Léčba baňkami se v Číně používá po tisíciletí. Nejranější zmínky o baňkování nacházíme v knize psané na hedvábí, nalezené v roce 1973 v hrobce dynastie Chan. Některé metody baňkování představil i spis Čou-chou v příručce receptů pro akutní případy ze 4.století n. l. Případy léčení tuberkulózy zmiňuje Wang Tchao, který zemřel v roce 755 n.l. v díle Waj-tchaj-mi-jao (Tajemství úředníka).
V knize Praví klasikové vnějšího lékařství od Čchen Š-kunga z roku 1617 byly podrobně popsány metody baňkování v chirurgické praxi. Baňkování je široce rozšířeno v čínské lidové kultuře a používají je i moderní čínští lékaři. Staré čínské rčení říká: "Použij akupunkturu a baňkování, a nemoc je způli vyléčena!".
Rozvoj baňkování v Číně byl obzvlášť rychlý. Od 50.letech 20.století se baňkování stalo oficiální léčebnou metodou v nemocnicích celé Číny. Jak se během let shromažďovaly klinické zkušenosti, rozšiřovalo se i využití baněk. Nyní se využívá k léčbě syndromů mnoha chronických i akutních onemocnění, zejména astmatu, rýmy, chronického kašle, zažívacích potíží a některých kožních problémů.
Právě z Číny se díky většímu zájmu klientů o alternativní medicínu dostala tato metoda do našich masážních salonů a regeneračních center, kde se baňky používají především ke zmírnění bolestí pohybového aparátu těla.