Historie
Lymfatický systém a jeho funkce zůstávaly lidstvu dlouho skryty. Pravděpodobnou příčinou je průhlednost lymfy a obtížná pozorovatelnost lymfatických cév při pitvě. Dávné kultury Číny, Sumeru, Babylonu, Egypta nebo Indie zřejmě měly nějaké povědomí o lymfatickém oběhu, ale podle současných znalostí byly daleko od pochopení jeho skutečného významu.
Řekové objevili a popsali některé lymfatické cévy, přesto bylo na první podstatné vědecké objevy nutné počkat až do 17. století. Bez ohledu na několik předchůdců si teprve švédský vědec Olauf Rudbeck může připsat zásluhu na tom, že jako první skutečně objevil a pochopil lymfatický systém jako celek.
První systematické pokusy o manuální ovlivnění lymfatického systému se objevují začátkem 20. století. Teoretické zásluhy na tom má Kanaďan F.P. Millard, zakladatel a první prezident Mezinárodní lymfatické společnosti. Ovšem teprve dánský doktor filozofie a masér Emil Vodder začal ve třicátých letech ve svém fyzioterapeutickém institutu v Cannes praktikovat techniku manuální lymfatické drenáže, kterou sám vyvinul.
Vodderově technice trvalo dalších 30 let, než se dostala do běžné lékařské praxe, protože vědci postup zpočátku zásadně odmítali s odkazem na neexistující medicínské vzdělání jejího autora. Teprve po rozsáhlých klinických studiích Johanna Asdonka, který techniku v roce 1967 vědecky popsal , otestoval a stanovil její indikace a kontraindikace, začala být v západní Evropě běžně používána v nemocnicích a hrazena zdravotními pojišťovnami.