Historie
Počátky thajské masáže sahají do doby před 2500 lety, kdy se v Indii začínal šířit buddhismus. Do Thajska přinesl umění masáží Buddhův osobní lékař Džívaka Kumarbhaččha, mistr starověké ajurvédské tradice a uznávaný jogín. Proslul svými léčitelskými a chirurgickými dovednostmi a často pečoval o zdraví panovníků a knížat. Dodnes je Džívaka veleben jako zakladatel tradiční thajské masáže i jako jeden z nejlepších ájurvédských lékařů všech dob.
Tradiční thajská masáž se v průběhu století vyvíjela v prostředí buddhistických chrámů. Thajský chrám kromě své religiózní funkce funguje současně jako středisko zdravotní péče pro prosté věřící. Nejznámější institucí tradiční thajské masáže je chrám Wat Pho v Bankoku, který je dnes vůdčím centrem pro výzkum a výuku tohoto umění.
I když je thajská masáž pevně zakořeněná národní tradice, jen stěží lze hovořit o nějaké její standardní formě – různí mistři si vytvořili zcela osobité metody a postupy. Existují nicméně dva hlavní styly, které lze vystopovat k nauce dvou nejproslulejších škol: severní a jižní. Zatímco severní škola je založena více na protahovacích pohybech, jižní upřednostňuje tlak na citlivé body. V posledních letech dochází k častější výměně mezi severem a jihem země a tak se oba styly více slučují a navzájem doplňují.